fbpx
Právě prohlížíš
Podcast o surfování? Jenom další trend nebo hlubší záměr?

Podcast o surfování? Jenom další trend nebo hlubší záměr?

Vítejte u podcastu S Jakubem na vlnách! Ať už jste se sem dostali jakkoliv, měl bych vám nejdřív vysvětlit, co dělám, a proč jsem si sakra z ničeho nic sedl před mikrofon. Jestli jde jen o další výkřik módy, nebo jestli je za tím hlubší smysl a záměr.

Klasickej českej „barel“ z posledního tripu do Indo.

Jmenuju se Jakub Michna a když se mě někdo zeptá, co dělám, mojí nejuniverzálnější odpovědí je: „Jsem surfař na volný noze.“ Narodil jsem se na Šumavě a do vejšky tam i žil. Díky studiu jsem se dostal do Prahy a v roce 2013 mi po krátké kariéře v Boardmagu spadla do klína surfová sekce online magazínu Freeride.cz/Water (v té době ještě spojovala surfing i wakeboarding – dva sporty, který měly společný pouze skupenství hlavního elementu).

O dva roky pozdějc mi už diagnostikovali těžkou, nevyléčitelnou závislost na vlnách. Freeride.cz/Water nějak fungoval, ale spíš jsme ho udržovali při životě. V té době jsem si obstaral i ASI licenci surfovýho instruktora, abych mohl trávit víc času u oceánu. Když sem začal víc cestovat, poznal jsem pár surfovejch trenérů a mentorů. Nejen, že mě to posunulo v surfování a celkově v „pohybu“, ale taky inspirovalo k předávání těhle zkušeností dál.  Od minulýho roku jsem začal pro místní komunitu pořádat pravidelný surf tréninky „na suchu“ pod hlavičkou Pražskýho serfovýho klubu.

Momentálně všechen svůj čas a energii věnuju projektu SURFR.cz. Už v bakalářce jsem maloval marketingovej plán na novou online surf komunitu (ne jen obyčejný web magazín) a ten se mi konečně podařilo o rok později rozjet – samozřejmě stále pod křídly Freeridu. Vize je jasná – sjednotit českou surf komunitu, která je roztříštěná podobně jako stavba naší vlády. Vytvořit (když to tak blbě řeknu) online oceán, ve kterým by každej mohl sdílet svoje zážitky a kde si každý najde dostupný informace a znalosti. V SURFRu mají všichni možnost se osobně do tvorby obsahu zapojit a stát se tak součástí komunity. Zatím je celej web ještě v plenkách, ale počkejte až nasadí kalhoty!

Nejlepš momentka z natáčení SURFR Movie – foto Marek Štefech

Abychom to trochu rozkřikli do světa, odstartoval jsem to filmem SURFR Movie. To tu přesně chybělo – plnohodnotnej surf edit! Ve světě vzniká jeden za druhým a ostatní board sporty u nás měly na účtu podobných projektů několik… surfing? Velký kulový. Nikdo pořádně netušil, na jaký úrovni je tuzemskej surfing. Možná jsme to s tím plynem na podlaze přepískli, protože jsme narvali na premiéře kostel k prasknutí. Problém byl ale v tom, že bysme ty kostely v tu chvíli potřebovali rovnou dva. Každopádně nebejt komunity, která přispěla na dokončení na HitHitu, a skupiny úžasnejch sponzorů, nikdy by film nespatřil světlo světa. A je pravda, že už měl bejt film dávno online, ale momentálně makáme na menším překvápku! Díky za vaší trpělivost.

A málem bych zapomněl! Jsem taky nejúspěšnější influencer a youtuber v celé západní Šumavě 😉

Proč najednou ten podcast?

Všechno to začalo před 2 měsíci. Sedím v 4×4 Rangeru s nástavbou a prďáckým stanem na střeše. Bolí mě prdel z nekonečného drncání obřích kol na gravelkách, rozdělujících savanu na jedné straně a namíbijskou poušť na druhé. Před námi se tetelí přímka, po 400km přecházejících do neurčité tečky. Jsem v Namíbii s Pražským serfovým klubem a pomalu, ale jistě si zvykám na nesmyslně dlouhý přejezdy z jednoho místa na druhý. Společnost v autě mi dělají kromě Matyáše, Dana a Vény zejména podcasty. Doteď nechápu, že jsem svůj úplně první podcast slyšel právě tam. Hned po první show Tima Ferisse jsem byl v pasti. Hned na první wifině jsem nastahoval snad celou sérii Kyla Thiermanna. Právě Kyle přinesl esenciální motivaci, tu potřebnou dávku commitmentu (aneb odhodlání – miluju to anglické slovo a v surfování pro mě znamená všechno) k tomu, abych nahrál první rozhovor. Kyle se pro mě stal vzorem nejen v podcastech, ale i projektech, které tvoří.

A pak jsem si vzpomněl na jeden konkrétní moment z Bali. Sedím ve vodě, která má konzistenci kokosového oleje – přesně tak, jak to mam rád. Zbývá asi 30min dokud poslední krvavej paprsek slunce nezmizí za linií 24-​karátového horizontu. Ve společnosti nejpozoruhodnějšího umění přírody, stejně jako další 4 týpci s vyšisovaným hárem, čekám na set, kterej pravděpodobně nikdy nepřijde. Ve chvíli, kdybych měl krmit svůj unavenej mozek vzácnými hormony, myslím místo toho na to, že bych měl co nejrychlejc vypádlovat, abych ten epickej sunset stihl zaznamenat na kameru a obohatil tím tak další video na jůťub.

Do jakýho pekla se to sakra propadám? Éra sociálních médií a nepřetržitého koloběhu digitálního contentu mě sežírá za živa. Přece existujou lepší varianty, jak pokračovat v mém poslání a nestát se otrokem protektorátu sociálních médií.

První díl s Tádou jsme nahrávali v improvizovaném studiu (pokoji) u kamarádky Káti

Jak?

  • Prožít ten moment v přítomnosti, tak jako se to dělávalo tisíc let zpátky, kdy dávní havajané seděli nahatou prdelí na dřevěné alaie a pozorovali západy slunce – ty samé sunsety, které nám stále příroda servíruje denně, úplně zdarma.
  • Zpětně to popsat slovy.

Co s tím, že nikdo ty slova už dneska stejně nečte? Vlny! Rádiové vlny! Dobře ono už to není tak úplně rádio, ale princip je zachovanej. Podcast frčí, tak proč se na té vlně nesvézt taky?

A navíc si říkám, že díky surfování jsem poznal tolik skvělých osobností, kterým stejně jako mně surfing do jistý míry změnil kurz života. Jejich unikátní zkušenosti a zážitky v jinejch sportech a povoláních těžko najdete, tak proč se o ně nepodělit. A co víc? Na cestách neustále na lineupu, v baru, ve waroši či v letadle narážím na surfaře z Mexika, Švédska nebo Jižní Afriky, jejichž příběhy mají cenu zlata. Musím se jen odhodlat, abych v budoucnu připravil i díly v angličtině!

A tohle už si četl?

Na závěr jedna hlubší úvaha o podcastech.

Už jsem tu zmiňoval žití v přítomnosti. Další z věcí, kterou mi Namíbie zavrtala do hlavy a teď ji v Praze opět těžko lovím. Jak máme fungovat, aniž bysme konstantně nepřemýšleli o tom, co se stalo, nebo co nás stresuje, protože se to má stát? Představte si rybářskou síť, která drží náš mozek v pasti, a ten se nikdy nedostane na širej oceán. Svobodu jsme si špatně definovali a dost drasticky si jí ostrouhali pomocí chytrejch telefonů a sociálních sítí.

Schopnost utřídit vortex myšlenek nám chybí jako sůl. Meditace, jóga, pobyt v přírodě, v oceánu a především surfování – to jsou nejjednodušší nástroje k životu v přítomnosti. Cesty, který má každej z nás k dispozici, opět většinou úplně zdarma.

Podcast nás vrací do doby, kdy nebyly iPhony, chytrý televize a FREE Wi-​fi s bezdrátovým nabíjením na lavičce v parku.  Pro mě má podcast schopnost na chvíli tě udržet v přítomnosti. Při poslouchání podcastu se můžete dívat na okolí vlastními smysly, ne prostřednictvím pixelů. Sedněte si v parku nebo lese na trávu, lehněte si na pláži do písku a pusťte si podcast, kterej vás baví. Vtáhne vás do přítomnosti a ještě si z něj něco odnesete (v lepším případě třeba životní inspiraci, v tom horším další porci marketingový svačiny).

Opět nesmím zapomenout poděkovat Mikovi Strakovi za zapůjčení techniky. Zjistil jsem, že kvalitní nástroj na nahrávání podcastu není úplně levná záležitost, takže asi ještě delší dobu budou všechny podcasty vznikat pouze díky Mikovi. Chtěl bych ho dostat do podcastu, ale tvrdí, že není vůbec zajímavej host.

Diskuze a drby: (0)

Myšlenka

Your email address will not be published.

Výtahem nahoru