Now Reading
Vybudovala surf školu od nuly, dvakrát. Rozhovor s Pavlou Trejbalovou

Vybudovala surf školu od nuly, dvakrát. Rozhovor s Pavlou Trejbalovou

Jakub Michna

Letos na podzim jsem se zúčastnil surf lekcí s pro coachem v portugalském městečku proslulém produkcí supertrubek a sardinek. Na lekci dorazila i sympatická blondýna Pavla. Po pár vlnách jsem zjistil, že mluvíme stejnou řečí, a že dokonce i skvěle surfuje. Pavla se k oceánu přestěhovala již před 8 lety, aby si založila surfhouse s vlastní surf školou. V rozhovoru se dozvíte, jaký trable nese podnikání v surfový branži v zemi, jako je Portugalsko. Peniche je možná ráj pro surfaře, ale peklo pro majitele surf škol. A nezapomeňte! Zanedbání surfový výuky může zanechat doživotní traumata, nebo ještě hůř, zlozvyky v technice surfování.

Foto: Štěpán Řezníček

Ahoj Pájo! Mohla by ses na začátek čtenářům představit? Vodkaďsi a jak si se dostala až k oceánu? Znáš to.

Vyrostla jsem v Jizerkách, konkrétně v Jablonci nad Nisou. Studijní program Erasmus mě na vysoké zavál do Portugalska, kde jsem poprvé přičichla k surfování a nakonec se do oceánu zbláznila úplně. Do Čech jsem se vracela několikrát do roka, ale postupně už začalo být jasné, že nemůžu žít bez vln natrvalo.

Která část portugalského pobřeží tě přitahovala nejvíc?

Procestovala jsem během jednoho roku na Erasmu skoro celé Portugalsko. Některá místa mě opravdu dostala, ale nenapadlo by mě, že budu chtít žít přes 3000 km od domova. Až poslední týden Erasmu jsem se dostala do Peniche, sjela první pěnu na surfu a absolutně jsem podlehla místní atmosféře. Je to poloostrov severně od Lisabonu, kde se naprosto vše točí kolem surfování.

Cesta do práce.

Už to ale bude pár let dozadu, že?

Myslím si, že to byl rok 2012.

Jak bys popsala první zážitek na surfu?

Prvně jsem to zkusila úplně na hulváta. S českým kamarádem jsme si půjčili prkna a 2 hodiny jsme se topili v rozbouřeném oceánu. Zpátky do půjčovny jsem to prkno nemohla ani donést. Byla jsem moc ráda, že jsem se neutopila a řekla jsi, že to asi není pro mě. O půl roku později jsem si vzala surfovou lekci, sjela první vlnu a absolutně se zamilovala do surfování.

Hmmm, podobnej příběh jsem už někde slyšel. Už vím! U skoro 90% surfařů ze starý školy, hehe. Doufám, že dnes už jsou poměry jiný. Byl to jeden z důvodů, proč si se stala surfovým instruktorem?

Přesně tak. Díky vlastní zkušenosti teď vím jaký je rozdíl mezi plácáním se ve vlnách sám a nebo pod vedením instruktora.

Ale to přece nemůže být takovej rozdíl, ne? (*blbý úsměv*)

Naprosto zásadní! Už jen v tom, že instruktor vás vezme na to správné místo. Jako naprostí začátečníci a navíc suchozemci se neumíme orientovat v oceánu a máme tendence přeceňovat naše schopnosti.

Amen! Čím se v Peniche živíš a jak si zvládala začátky podnikání?

Provozuji malý surfhouse a surfovou školu s názvem Surf House Baleal. Začátky byly těžké. Musela jsem se nejdříve pořádně spálit. Svůj první surfhouse jsem otevřela společně napůl s jedním Portugalcem. A byla to těžká škola, která neměla příjemný konec. Ale nenechala jsem se zlomit a šla dál za svým snem.

Nechci znít jako protivnej novinář, ale prozradíš nám, co se stalo za fuck up?

Byla jsem do svého prvního surfhouse podnikání hrozně zapálená a chtěla se do toho hned opřít. Pro „usnadnění“ bylo vše napsáno na firmu toho Portugalce. Já tenkrát věřila na dobré slovo a dělala vše pro to, aby se surf house rozjel. Dopadlo to tak, že on bydlel v jiném městě a já se musela o vše starat sama. Brácha mi pomohl s marketingem, takže jsem brzo měla spoustu klientů na surf kempy. Jenže pak přišly problémy. Třeba o surf lekce se měl starat obchodní partner, ale ten se často z různých důvodů neukázal. Nejhorší pro mě bylo mít před sebou klienty, kterým jsem zaručila kurz surfování, ale neměla jsem pro ně instruktora. Tenkrát jsem v Peniche ještě nikoho neznala. Tak jsem vzala skate a objížděla surfshopy, jestli mi nedají nějaký kontakt. Díky tomu jsem poznala spoustu instruktorů, měla možnost pozorovat různé přístupy k výuce surfování a od každého jsem si vzala něco do mojí vlastní metodiky. Veškeré výdělky šly na zlepšování surf housu a na surfové vybavení. Když byl po dvou letech surf house slušně vybaven a začínal fungovat, tak se bývalý parťák přestěhoval do Peniche a nechal si celý surf house i vybavení pro sebe. Bylo to přeci pro usnadnění napsáno celé na něj. Tyhle tvrdé zkušenosti a kontakty jsou nakonec tím jediným, co mi ze začátku podnikání v Peniche zbylo.Peniche byla rybářská vesnice, která se proměnila na vyhledávaný surfový ráj. Zájem o surfování roste tak rychle, že portugalská byrokracie nestíhá. Někteří místní pak berou zákon do svých rukou.

Jak se s tím pereš teď, po té zkušenosti? Předpokládám, že provozovat surf house v cizině jako žena asi není žádný lážo plážo. Kor v Peniche, kde prý nepanují zrovna přátelské podmínky mezi školami.

Jednoduché to není. Ono surfování obecně je spíše mužský sport a jako ženy to máme těžké prosadit se už jen v boji o vlny. Navíc každým rokem roste konkurence mezi surfovými školami a společně s tím i frustrace místních. Ti to pak dávají cizincům trochu sežrat. Jsou naštvaní, že nemají klienty, protože cizinci jezdí ke svým. Němci k Němcům, Rusové k Rusům, Češi k Čechům. Já si ale zakládám na tom, že na Surf House Baleal máme mezinárodní klientelu.

Peniche byla rybářská vesnice, která se proměnila na vyhledávaný surfový ráj. Zájem o surfování roste tak rychle, že portugalská byrokracie nestíhá. Chybí lepší systém regulace a organizace surfových škol. Někteří místní pak berou zákon do svých rukou. I když já bydlím v Peniche, mluvím portugalsky a firmu mám registrovanou v Portugalsku, stejně se konfliktům nevyhnu. Občas se mi někteří méně přátelští lokálové snaží práci komplikovat, ale marně. Mám vše legálně pokryté. Udělala jsem si oficiální portugalský kurz instruktora surfování od IPDJ (portugalský sportovní institut) a od ASI (Academy of Surfing Instructors), mám veškeré licence na surf školu a spolupracuji pouze s kvalifikovanými instruktory.

Osobně si myslím, že největším problémem jsou „mega surf kempy“, kterým jde pouze o zisk a jsou schopni naházet do vody 50 lidí najednou s pár instruktory. V naší škole organizujeme lekce v malých skupinách s maximálně čtyřmi studenty na jednoho instruktora. Nikdo si tak nemůže stěžovat, že zabíráme celou pláž a zároveň se snažíme předat našim klientům co nejvíce ohledně bezpečnosti a surfařské etikety. Když budeme vychovávat surfaře, kteří se navzájem respektují a dodržují pravidla, tak se třeba situace do budoucna zlepší.

Klobouček, že si to všechno zvládla. Pomáhá ti někdo s chodem baráku a surf školy?

Pomáhá mi můj přítel Diogo, který je zkušený surfař i certifikovaný instruktor a učí se mnou na surf lekcích. Moje kamarádka Martyna z Polska, která dává lekce jógy a pomáhá s chodem baráku a taky kamarád Štěpán, který nám opraví všechny prkna a pomůže s focením a natáčením surf lekcí.

Pamatuju si, že jsem vás zahlédl na pláži se skupinkou postižených. Jednalo se o nějakou akci, nebo s nimi pořádáte surfové lekce  pravidelně? 

Tohle bylo zrovna poprvé, co jsme pořádali surf lekci společně s asociací CRIAL – (Rehabilitační a integrační centrum z města Almerim). To město leží asi 90 km od nás do vnitrozemí, ale většina z těch lidí před tím ještě nikdy nebyla na pláži. Byli z toho totálně nadšení a já taky. Plánujeme další surfování před začátkem sezóny. 

Už na surfovém kurzu jsme se zabývali adaptivním surfováním. Například v praxi jsme se učili jak udělat bezpečně lekce s ochrnutými. Záleží na stupni postižení, ale třeba na jednoho paraplegika by měli být 4 instruktoři. Je to ještě mnohem náročnější než běžné surf lekce, ale když vidím ten pozitivní efekt, určitě se chci těmto aktivitám do budoucna věnovat.

Pojďme změnit téma. My jsme se náhodou potkali na surfové lekci s profi coachem Nikou. Chodíš na tyto lekce často?

Bohužel ne tak často jako bych chtěla. Kolem surfhousu je neustále co dělat a když dávám dvě surf lekce denně, tak už nemám na tréninky sílu. To je bohužel paradox surfového instruktora, že už si pak tolik nezajezdíme. Nicméně mám předsevzetí na tuto sezónu, že budu chodit na lekce častěji. Lituji, že jsem si nenašla surf coache dříve, když jsem se v tom plácala sama. Jedna jeho rada může ušetřit tak rok času.. Videocoaching nám pěkně ukáže jaký je rozdíl mezi vlastním  pocitem a realitou.

Jop, nezbývá než litovat. Na druhou stranu nikdy není pozdě, a to ani v našem věku! Proč myslíš, že není tolik Čechů, kteří by si platili coache i v pokročilém stádiu?

Uf, to je těžká otázka! Asi protože jsou ty pokročilé lekce dost drahé a taky pokud surfuješ jen pár dní v roce, tak si to chceš třeba jen užít. Možná si i lidi myslí, že už to nepotřebují, protože se prostě nikdy neviděli na videu. Většina lidí přeceňuje svoje surfařské schopnosti.

A tohle už si četl?

Surfaři jsou nejhorší, hehe! Jak si potkala Niku?

Niku jsem potkala náhodou na ulici, když jsem venčila svého psa Ninu a on, že jeho přítelkyně se jmenuje stejně. Tak jsme se dali do řeči a hned druhý den jsem šla k němu na trénink. Tenkrát organizoval tréninky speciálně pro holky, což bylo super. Zajeli jsme na nějaký spot bez lidí a žádní chlapi nám nekradli vlny, hehe.

Oprava: Surfaři s penisem jsou nejhorší!

Někdy fakt jo…

Máš momentálně nějaký sen? Místo, kam by ses chtěla podívat, nebo něco, čeho bys chtěla dokázat?

Chtěla bych sjet pořádný barel u nás na Supertubos, haha! Ale uvidím jestli to vyjde ještě tenhle život a nebo až ten příští, kdy se narodím u oceánu, hehe. Jinak reálně teď si přeju, aby vše dobře klapalo na surfhousu a všichni u nás byli spokojeni a zamilovali si surfování.

To ti taky přeju. Podělíš se s nám vtipnou surfovou historku?

Doma mám gun prkno, které jsem si koupila jako svoji první desku, protože jsem si myslela, že dlouhé prkno je super pro začátečníky. Kluk co mi ho prodal, mluvil akorát portugalsky a já tenkrát nerozuměla skoro nic. Takže jsem byla prostě šťastná, že mám takový hezký surf za 80 éček i s finama. Nějakou dobu jsem to tahala na pláž kde byli vlny po kotníky, haha. Pak mi někde spadlo na zem, rozbilo se a musela jsem ho vzít na opravu. Tam mi týpek vysvětlil, jakože super prkno třeba do Nazaré a poukázal na fakt, že na tom celou dobu mám dvě levé finy, haha. #blondkook

To je rozkošný! Klasickej vašek.

Proč zrovna Vašek, hehe?

Je to správně vašek s malým „v“. Vzniklo to v mé rodné Šumavě, kde jednu dobu hodně frčelo tohle označení pro „mašťáka, jelito nebo joudu“ Víš, koho myslím? Někde se zase používá třeba jaryn. Asi jako každej surfař miluju účty jako Kookslams a Kookoftheday a často u nich zapeču na záchodě tak dlouho, že mám protlačený důlky od loktů ve stehnech, hehe. Asi 2 roky zpátky mě napadlo, že by bylo fajn mít i českou verzi. Chtěl jsem, aby se účet jmenoval hezky česky, no a první mě napadl právě vašek. Tímto se zároveň omlouvám všem Vaškům, kteří nejsou vašci! Každopádně díky moc za rozhovor a ať se ti daří!

Taky děkuju a těším se na další společnou session ve vodě.

Pavlu můžeš sledovat zde:
Instagram

Pavly projekt Surf House Baleal najdeš zde:
Web
Instagram
Facebook

Umění Vlnobytí 2020 © SURFR.cz

Výtahem nahoru