S Karlem Křenkem jsme se poprvé potkali na loňské wakesurf akci King of Surf na Nákle, kde jsme se oba probojovali do finále longboardového závodu. Žasl jsem, že Karel v jeho věku na longboardu za lodí hravě strčí do kapsy většinu „mlaďáků“…a to jak stylem, tak i vyladěnou technikou. Po závodě jsme zůstali v kontaktu a nedávno mi do mailu přistál Karlův vynález – suchozemský trenažer nejen na longboarding Horseradish (neboli anglicky křen), který by do jisté míry vysvětloval jeho pokročilé skills.
Jak si se dostal k surfingu?
K surfingu jsem se dostal v Austrálii cca před 20ti lety. Někdy od patnácti jsem jezdil na skejtu a snowboardu, tudíž když jsem se tam dostal, tak to byla jasná volba.
Ten čas strávený surfováním nebyl zas až tak dlouhý. Docela jsme cestovali a taky dělali různé práce. Na východním pobřeží jsme popojížděním a surfováním strávili max. 2 měsíce. Pak mi z auta ukradli prkno, a i přes to jsme pokračovali v plánu a jeli dál do vnitrozemí. Ve finále jsem rád, že jsem tam alespoň něco viděl. Protože kdybych jel do Austrálie dnes, tak by to asi byly jen vlny a vlny…a kdyby nebyly, tak pak teprve možná něco jiného.
A co doma, v Čechách o surfování v tu dobu asi ještě moc lidí nevědělo, ne?
O surfování a Čechách v té době nic nevím. Snad jen to, že ho občas dávali v telce na nějakém sportovním kanále. A to mě zaujalo. Vzpomínám, kde jsem surf viděl poprvé. Když jsem byl dítě, moje babička měla gramodesku s fotomontáží, na které jede celá kapela na jednom surfu. Nad nimi obrovská tyrkysová vlna, a pod ní název Bony-M. Tenkrát jsem si říkal, tak krásný obrázek a tak divná muzika.
Jak by si popsal rozdíl mezi jízdou na shortu a na longboardu?
Abych řekl pravdu, tak na shortu jsem jel jen za lodí nebo na řece. Nejkratší prkno, které jsem jezdil na oceánu byl mini mal. S mou váhou, schopnostmi a časem stráveným u oceánu, mi to přijde jako ztráta času. Na longboardu je pro mně parádní to, že když jedeš tak ve výhledu před sebou máš skoro dva metry prkna. Baví mě pozorvat během jízdy tu masu jak reaguje na mé manévry. Nehledě na to, že si můžeš udělat nějaký ten krok nebo blbinku.
Co děláš v Čechách, aby sis vynahradil pocit ze surfování?
Uplynulou letní sezónu jsem strávil dost času wakesurfingem, za což opravdu díky. Je to sice docela drahá záležitost, ale za mně to jsou dobře vyhozené peníze.
Koncem léta jsem u nás na Bečvě objevil krásnou říční vlnu. Od té doby tím celkem žiju. Raduju se, když hodně prší a taje sníh. Prostě když to hodně teče. Zatím je to stále ve fázi, kdy zjišťuju jak na to. Za jakých podmínek, jaké prkno. Dost řeším i jak by se vlna dala ještě zvednout. Pár týdnů zpátky jsem pod vlnu implantoval takový dřevěný lift. Chtěl jsem to stihnout ještě před táním sněhu. No ale ve finále jsem tomu moc nepomohl…ba naopak. Teď to budu muset odstranit. Nicméně přichází nové nápady jak to provést, tak uvidíme.
Do toho si vyrábím dutý dřevěný noserider, tak toho je celkem dost. Ještě donedávna mě jiné možnosti než oceán nenapadaly a přijde mi super, že surfingem se dá intenzivně žít i u nás.
Jak vypadá taková domácí výroba dřevěného longboardu?
Jelikož se živím jako truhlář, dělám manuální a plánovací procesy každodenně. Jinak upřímně, s dřevěným prknem je docela dost práce a studování. Nejdříve vytvářím návrh v compu v programu Akushaper. Pak následuje obkreslení řezů (žeber) prknem z monitoru na papír. Zabere spoustu času než je kostra hotová. V tu chvílí už člověk vidí tvar prkna a začne to být návykové. Potom se musí kostra opláštit, orailovat a brousit. Brousit a zase brousit…zkrátka uvést v „dokonalý“ tvar. V téhle fázi jsem právě teď. Teď už jen sehnat matroš na glassing, plugy a celé to dokončit. Když by někdo věděl, kde ho sehnat, aby neputoval přes půl světa, budu rád.
Jen poznámka a tip na závěr. Příště bych ve svých software studiích zašel trochu dál, abych byl schopen kostru nechat vyfrézovat na CNC. Je to velká úspora času.
Už ti posílám kontakt na Miloše (Apatyka Surfboards), ten teď glassuje jak divej. Jak vnímáš současnou situaci s rostoucím trendem surfování? Chce to vyzkoušet už tolik lidí, že se pomalu nevejdou na surfové spoty?
Přeji to opravdu všem a neomezuje mě to. Přijde mi, že ten prostor vždy najde. Když už se někam dostanu, tak rád chodím do vody se svítáním a večer naopak vylézám za tmy. Přes den z vody pozoruji jak ostatní jezdí a užívají si to. S tím, že tam je ta možnost, že se taky svezu.
Jak vzniknul nápad na balanční desku Horseradish?
Nápad balanční desky přišel vlastně s objevením longboardingu za lodí. Z mého pohledu je to velice snadný sport oproti vlnám v oceánu. Po zjištění, že jsem schopný dělat věci jako nikdy dřív, jsem to chtěl posouvat dál a dál. Přišlo mi, že je ztráta času učit se nové triky, padat a ochuzovat se o čas strávený jízdou. Chtěl jsem trénovat i na suchu. Hodně jsem se ze začátku učil na slacklině. Crosstepy tam zpět. Jenže stabilita na lajně s chodidly napříč, je nic moc a taky pořádná dřina. Tak mě to trklo. Co kdyby se na lajnu uchytila deska? Šel jsem do dílny a zbouchl jednoduchý prototyp balanční desky. Pak už to šlo jaksi samo.
Pro koho je deska určená?
Z mého omezeného long pohledu samozřejmě pro surf longboardisty. Myslím si, že je dobře použitelná taky v surf školách na učení takeoffu (náskoku na prkno). Díky ní by si začátečnici výrazně zkrátili čas, který uplyne než se svezou. S dalšími cvičením se ukázalo, že je výborná jako trénink na SUP jogu. Celkově je určená lidem, co chtějí zpevnit střed, vnitřní svaly a zlepšit rovnováhu. U nás doma na tom blbne celá rodina. Děti to mají rádi. Asi se najdou další sporty, které vyžadují tento druh rovnováhy a stability, ale to už v tom musí vidět oni sami.
Co všechno se dá na desce dělat?
Všechny longboard manévry od hang 5 až třeba po stojku na hlavě. Je toho opravdu moc. Já v tom vidím hlavně surfování a většinou cvičím věci, které se dají použít na vlně, ale třeba má žena nebo děti, kteří toto omezení nemají, dělají fakt cokoliv. Dá se klidně tančit. Tím, že se dají nadstavit různé stupně obtížnosti, tak i banalita se může být najednou obtížná.
Máš vysněné surfové spoty, kam by ses chtěl ještě podívat?
Láká mě to všude kde jsem nebyl a taky bych se rád vrátil na místa kde už jsem byl. Třeba Noosa v Austrálii. Teď mě zaujalo to místo Imsouane v Maroku co se o něj u vás soutěžilo. Dlouhá, pravá a pomalá vlna. To bych si dal klidně hned.
Díky za rozhovor Karle. Ať se daří nejen na longboardu!
Rád bych poděkoval za rozhovor a SURFRu za informace a kreativitu, kterými zásobuje českou scénu surfingu.
Víc informací o balanční desce Horseradish najdeš na oficiálním webu. A pokud tě longboarding tolik neláká, ale přesto bys chtěl trénovat rovnováhu, mrkni na „klasické“ balanční desky SURFR.
