fbpx
Právě prohlížíš
Jak se staví sen (surf)

Jak se staví sen (surf)

Apatyka Surfboards shape bay surf shaper Miloš Potužák

V dnešní uspěchaný době se všechno jen v rychlosti konzumuje. Je strašně jednoduchý jít (zatím jen v zahraničí) do surf shopu a nechat si prodavačem vnutit nejnovější mass production model surfu od velkýho brandu (vyrobenej na lince ve fabrice v Číně, Thaiwanu nebo Thajsku), na kterým jeden ze slavnejch profíků odjel nezapomenutelný trojitý salto s pěti vruty zakončený dvojitým Rittbergerem.

Když si ale člověk postaví surf sám, nebo k tomu aspoň trochu přičichne, dostane se mu prozření, protože zjistí, kolik úsilí a znalostí stojí za zvládnutím toho tak specifickýho řemesla. A když se zadaří a člověk na tom prkně odjede svou životní vlnu, je to ten nejlepší několika násobnej surfovej (doslova mokrej) orgáč, jakej může zažít.

Docela dlouhou dobu jsem přemejšlel nad tím, jak tenhle článek uchopit. Napsat detailní a kompletní návod na výrobu surfu by bylo sice krásný, ale nesmyslně obsáhlý. Takže jsem se rozhod jít cestou takovou, abyste si mohli udělat představu o tom, jak surf vzniká a pokud budete mít chuť si vyrobit vlastní prkno, na internetu se v dnešní době dají vyhledat veškerý potřebný informace.

Design

Jak už jsem psal na začátku, obecným problémem je to, že jsou lidi masírovaný (a nechávaj se masírovat) reklamou. Je pak lehký nabýt dojmu, že když budu mít stejnou desku jako můj oblíbenej pro surfer, odjedu stejně dobrej, ne-li lepší air, cutback, čerel atd. Takže se pak stává, že novej majitel/ka satanžel nevhodně vybranýho surfu vypadá na pláži sice děsně cool, ale ve vodě spíš jako kook a propadá zoufalství, protože chytit vlnu se stává takřka nemožným.

Ryba bez ocasu (foto: Lucie Schauerová)

Základem při výběru novýho surfu je si upřímně říct na jaký úrovni, jakým stylem a na jakejch vlnách surfuju a tudíž co od surfu očekávám. Od toho se budou odvíjet rozměry  surfu – délka, šířka a tloušťka. Tvar a šířka nose a tailu a samozřejmě celkový outline surfu. Dál velikost nose a tail rockeru (podélný prohnutí surfu), typ a tloušťka railů, bottom contours atd. a v neposlední řádě taky typ, počet, velikost a umístění finek (pozn. překládat některý Aj výrazy do Čj nedává moc smysl, snad chápete). Zjednodušeně a hodně obecně by se dalo říct, že rychleji do vln budeme pádlovat na surfu, kterej bude celkově širší. Bude mít i širší a kulatější nose, širší tail (obojí měřeno 12 palců od nosu nebo tailu), center of mass posunutej do přední části surfu cca v oblasti našeho hrudníku. A samozřejmě měnší nose rocker – zhruba do 4 palců (vzdálenost změřená od země ke špičce nosu, když si surf položíme na rovnou zem). Hodně sledovaným a bohužel i zveličovaným údajem je tzv. volume nebo-li výtlak surfu. Tenhle údaj si přivlastnili výrobci surfů od windsurfařů, kteří volume – výtlak používali k označení velikosti windsurfu. Termín volume se pak v surfovém světě dostal do povědomí hlavně s nástupem automatizovanýho shapingu pomocí CNC strojů. Program, který je určen k designovaní surfboardů pro CNC stroje si snadno volume spočítá, ale jak to udělá v reálu shaper, který bude vyrábět surf z blanku (na trik s napuštěnou vanou a závažím zapomeňte). Volume je teda údaj, kterej může dát zkušenějšímu jezdci určitou představu o surfu (jestli to bude víc “plovák” nebo spíš “žiletka”). Ale nic víc nám tenhle údaj neřekne. Nedozvíme se z něj jak je objem v rámci surfu distribuován (tzv. foil surfu). Volume nám ani neřekne, jaký raily surfboard má atd. A v tom je hlavní kámen úrazu, protože spousta lidí se dneska orientuje jen na volume surfu, ale už neviděj nebo nechápou ty ostatní, daleko důležitější aspekty designu surfu, který spolu úzce souvisí, který ovlivňují to, jak se bude surf ve vodě chovat a podle kterých by si lidi primárně desku měli vybírat (trochu jsem to nakous na začátku, ale Jakub mi napsal v průběhu psaní tohohle článku, že by si téma designu surfboardu nejspíš zasloužilo vlastní článek a má pravdu)

Výběr toho správnýho druhu railu je důležitej (foto: Lucie Schauerová)

Takže už víme něco málo o designu surfboardu a je na čase si rozmyslet jeho konstrukci. Nejběžnější jsou 2 varianty. Buď pěnový jádro, který je polaminovaný kompozitem skelný tkaniny a pryskyřice, nebo dřevěnej (většinou hollow) surf, kterej se konstrukcí podobá křídlu letadla a na vrchu se buď může laminovat nebo se jen napustí voskem nebo lakem (záleží na typu dřeva atd.). Pak jsou samozřejmě různý varianty kombinací typu pěnový jádro a na vrch vakuově laminovaná dřevěná dýha apod. Ale je trochu zbytečný zabíhat do takových podrobností. 

Většina surfů, se kterejma se setkáváme v surfshopech je kombinace polyuretanový pěny (jádro surfu), která je laminovaná kompozitem skelný tkaniny a polyesterový pryskyřice. Je to tzv. industry standard už dobrejch 50 let a to i přesto, že má spoustu nevýhod oproti moderním technologickejm možnostem. PU pěna není dvakrát ekologická a velmi špatně se dá recyklovat (i když už jsou dneska konečně na scéně blanky firmy Polyola, který jsou z recyklovanýho PU) a polyesterová pryskyřice je vysoce toxická. PU+PE prkno není ani nějak ultra odolný, proto pak vidíte různý pressure dings apod,. i na novým prkně už po několika málo sessions. Taky poměrně rychle degraduje na slunci a to jak opticky tak mechanicky. Nicméně PU pěna se dobře a snadno shapuje a nesaje moc vodu. Polyesterem se jednoduše dá ručně laminovat a co je pro masovou produkci samozřejmě nejdůležitější? – je levnej. 

Apatyka ft. Umění vlnobytí (foto: Lucie Shauerová)

Čím dál tím víc se začínaj objevovat surfy, který mají jádro z expandovanýho polystyrenu (EPS), který je laminovaný kompozitem skelný tkaniny a epoxidový pryskyřice.  EPS je proti PU pěně pevnější, lehčí a díky jiný “chemický konstrukci” má i větší výtlak – líp plave. Dá se laminovat pouze epoxidem, protože polyester by EPS doslova sežral. Proto je taky důležitý znát materiály, ze kterejch je váš surf postavenej, abyste věděli jakou pryskyřicí ho v případě poškození opravit. Epoxid navíc není tak toxickej jako polyester a dokonce dneska už celá řada výrobců produkuje více či méně biobased ekofriendly varianty. Dál má epoxid taky výrazně lepší mechanicko – dynamický vlastnosti než polyester, takže výslednej surf v kombinaci EPS+Epoxid je daleko odolnější než PU+Polyester. Další výhoda epoxidu je v tom, že lze krom EPS použít i na laminaci PU blanku. Oproti polyesteru má epoxid samozřejmě taky pár nevýhod. Epoxid je dražší (i když cenovej rozdíl kvalitního epoxidu a kvalitního polyesteru dneska není už tak drastickej a navíc je nutný brát v potaz vyšší odolnost Epoxy surfu a tudíž i jeho delší životnost). K dosažení perfektního epoxy kompozitu je nutný dodržet určitý požadavky na klima místnosti ve který se laminuje a taky dodržet specifický technologický postupy (a fígly). Epoxid se proti polyesteru o něco hůř brousí a je o hodně náročnější hotovej epoxidovej surf vyleštit do ultra brutálního zrcadlovýho lesku tak, jak to často můžeme vidět u PE prken.

Dřevěný surfy maj z podstaty použitýho konstrukčního materiálu obrovskej potenciál bejt ultimátně eko friendly. Kresba dřeva je překrásná a navíc jsou defacto nezničitelný. Jediná jejich nevýhoda je snad jen v tom, že vyrobit dřevěnej surf je časově daleko náročnější (v ideálním případě si člověk zasadí vlastní stromy Paulownie, cca po 5 letech je pokácí a může začít s výrobou:)))) a vyžaduje to trochu jinej postup, nástroje a nářadí než konvenční výroba PU/EPS surfů, který se budu věnovat dál v tomhle článku.

Dostali jsme se do fáze, kdy víme jak by náš budoucí surf měl přibližně vypadat. Ale jak představu z hlavy přenést do reálu? Nejjednodušší je třeba varianta, že si půjčíme od kámoše surf, kterej nám sedí a můžeme se ho pokusit pečlivě oměřit, obkreslit a následně okopírovat. Tohle je skill, kterej možná někomu přijde přežitej, ale počkejte, až u někoho objevíte tzv. magic board a budete ho chtít taky:). 

Další varianta, která je dneska dost běžná je využití moderních technologií a surfboard si můžete vymodelovat v jednom z programů k tomu určených. Například Akushaper, Boardcad nebo Shape3D. V těchto programech si můžeme jednotlivý parametry naprosto a do detailu upravit dle toho jak chceme. Surf si můžem nechat vyrenderovat ve 3D a následně nechat vyfrézovat na speciální CNC mašině. Pro nás je ale nejdůležitější to, že si můžeme vytisknout šablonu tvaru surfu (outline) a taky profil rockeru v plný velikosti. Vytištěnej a poslepovanej outline nebo rocker surfu si z papíru vystřihneme, obkreslíme na kus třeba 3mm HDF desky a máme perfektní šablonu, která nám vydrží do konce věků a podle který si později obkreslíme tvar surfu na vybranej blank. Další možností je si tvar surfu rovnou nakreslit. Potřebujeme znát minimálně 6 rozměrů (čím víc tím líp). Délku surfu a šířku surfu ve vzdálenosti 12 a 24 palců od špičky nosu prkna, na středu a pak 12 a 24 palců od konce tailu. Tohle je trochu vyšší dívčí a true oldschool varianta, kterou bych začátečníkovi uplně nedoporučil. No a poslední běžnou možností je stáhnout už hotovej template z netu. Třeba z webu blendingcurves.com nebo se daj templates i koupit na eshopech specializovanejch na vybavení pro stavbu surfů. Třeba na webu greenlightsurfsupply.com , kde mimo jiný podle mě nejucelenější a nejpřehlednější step by step DIY návod na stavbu surfu, včetně rozsáhlý FAQ sekce.

Návrh desky z programu Aku Shaper (foto: Lucie Schauerová)

No jo, ale jakej blank teda vybrat? Buď si můžeme (nejblíž z Francie) objednat PU blank, tzn. takovej polotovar surfu, kterej už má základní rocker a ve středu (ideální je poslední středa v měsíci, ale ve čtvrtek to prej taky jde) vlepenej stringer, což je překližka nebo dřevěná dýha, která zajišťuje podélnou tuhost a pevnost surfu. To samý si můžeme dneska už vybrat i v EPS a oba druhy pěny dokonce i v recyklovaný variantě! Pro nákup blanků a dalšího vybavení pro výrobu surfů z Francie můžete kouknout na weby viral-surf.com, atuacores.com, kde maj v nabídce dokonce i blanky z balsovýho dřeva a nebo přímo web výrobce recyklovanejch PU blanků polyola.com. Skvělej je taky britskej web seabase.com, akorát díky Brexitu můžou bejt teď doby dodání šílený. Jelikož je ale doprava blanku ze zahraničí do ČR drahá jak debil, většina shaperů v Čechách (pokud nemaj cestu přes Francii – jestli se pletu tak mě opravte) si vyrábí vlastní EPS blanky z materiálů, který jsou u nás běžně dostupný. Základem je kvádr fasádního EPS o vysoký hustotě cca 30kg/m3 a kus překližky. EPS se dá bez problému koupit u firmy Styrotrade, což je nejspíš jeho největší českej výrobce a distributor. Z překližky se podle šablony rockeru vyřízne stringer, kterej se pak vlepí do blanku. EPS se oproti PU dá velmi dobře řezat odporovou pilou, takže výroba EPS blanku není zas tak moc náročná a tak se dá EPS blank narozdíl od PU blanku vyrobit i v domácích podmínkách. Navíc při použití bočních šablon rockeru (stejný jako jsme použili na vyříznutí stringeru) při vyřezávání odporovkou dosáhneme vysoký přesnosti blanku a tudíž si ušetříme poměrně hodně práce při následnym shapování surfu. Základní odporová pila se dá poměrně jednoduše vyrobit. Stačí k tomu jen pár latí na rám pily, odporovej drát a nabíječka autobaterek. Podrobnejch návodů je na internetu mraky.

Shaping

Tak a jdeme na to. Máme šablony, máme blank, potřebujeme už jen nějakej vhodnej prostor, kde budeme moct udělat trochu (dost) bordelu. Takže ideálně nějaká garáž, dílna, sklep (a mohl bych ho vidět?). Na shapování blanku se hodí tzv. shaping stand/rack, prostě takový pracovní kozičky, na který si blank položíme. Poměrně zásadní součástí vybavení je nějaký boční světlo. V ideálním případě řada zářivek uchycená na zdi lehce nad úrovní blanku na obou jeho stranách. Světlo dopadající na blank ze strany nám totiž vytváří krásný kontrastní přechody a díky tomu vidíme veškerý nerovnosti. Dál už si vystačíme se základním nářadím a pár nástrojema, který většinou najdete doma, nebo není problém je koupit v železářství. To máte: tužka, fixa, metr, úhelník, pila na dřevo, kus prkýnka,který není zkroucený do vrtule a padne dobře do ruky, brusný papíry různý hrubosti, vodováha a malej ruční hoblík na dřevo.

Shaping rack a side lighting (foto: Miloš Potužák)

Na začátek je důležitý zkontrolovat, jestli nemáme blank zkroucenej do vrtule. Pak si na spodní stranu blanku (bottom) pečlivě obkreslíme šablonu outline a následně se pilou vyřízne tvar surfu tak, aby nám u čáry zůstal lehkej přesah. Díky přesahu si teď můžeme zbrousit boky surfu tak, aby nebyly nikde žádný hrboly, důlky apod., prostě, aby tvar surfu byl krásně plynulej a rovnoměrnej. U PU blanku je v dalším kroku nutný zbrousit tvrdou povrchovou krustu a vyshapovat požadovanej rocker surfu. U DIY EPS blanku už máme požadovanej rocker v podstatě hotovej, protože jsme blank řezali podle šablon. 

Obkreslování outline surfu na blank podle vyrobený šablony (foto: Lucie Schauerová)

Ok, takže blank máme pěkně rovnej, požadovanej rocker vyshapovanej a můžeme se pustit do shapingu bottom contours. Bottom contours, nebo-li tvar spodku prkna. Jeden z nejdůležitějších aspektů surfu, který určujou jak a jakým směrem bude pod surfem proudit voda a tudíž jak se bude prkno na různejch vlnách chovat. Flat, convex, concave, double concave a tak dál a tak dál. Určitě jste už tyhle termíny někdy slyšeli. Nemá cenu se tu o nich nějak rozsáhle rozepisovat, protože je to tak obsáhlý téma, že by samo vydalo na několik článků, takže to vezmu jen hodně zkráceně.

Flat bottom, perfektní pro lidi, který na vlně nedělaj moc ostrejch zatáček a spíš se vezou jen bokem dolu po vlně. Surf neztrací rychlost ani ve slabejch a rozfoukanejch vlnách. Nicméně kor při použití širší outline surf tolik nedrží v ostrejch a rychlejch zatáčkách (což se dá trochu kompenzovat tenčíma railama) a při surfingu na čistejch a rychlejch vlnách se surfboard ve vysoký rychlosti může chovat docela nekontrolovatelně.

Concave a double concave, jedná se v podstatě o takovej mělkej kanál/kanály mezi railama, což pomáhá usměrňovat směr proudění vody pod surfem. V concavu se vytváří turbulence a díky ní si prkno sviští rychle a vysoko na vodní hladině. Prkna s concavem nejlíp fungujou v čistejch vlnách.

Convex – vee, belly, třetí nejčastější typ bottom contours. Tvar kterej umožňuje perfektní a citlivou kontrolu prkna při přenášení váhy z railu na rail. Prkno je díky tomuhle tvaru spodku trochu pomalejší a hodí se teda spíš do větších a silnějších vln, kde prkno samo o sobě nemusí generovat tolik rychlosti. Nicméně právě ve velkejch vlnách přichází další výhoda convex bottom, protože prkno je stabilnější i ve velkejch rychlostech (pokud budete mít možnost, mrkněte někdy schválně na bottom contours některýho gunu do velkejch vln).

Bottom contours (zdroj: www.boardcave.com)

V reálu se pak většinou používaj různý kombinace bottom contours na různejch typech surfů k dosažení co nejlepších vlastností prkna v danejch podmínkách. Třeba  flat nose – single concave – double concave – vee off the tail apod.

Shaping Single concavu (foto: Lucie Schauerová)

Bottom contours máme teda vyshapovaný a tím pádem je spodek surfu v podstatě hotovej a můžeme začít shapovat raily a deck. Raily je vždycky dobrý začít měřit a shapovat od spodku prkna, protože to už máme hotový a je to teď pro nás takovej etalon. Nejdřív se shapuje tzv. tuck, neboli zkosení hrany mezi spodkem surfu a boční stranou, který se dělá skoro po celý dýlce railu on nosu po tail. Jeho velikost a tvar záleží na tom, jaký druh railu chceme vyshapovat. 

Typů railů je opět nesmyslný množství, každej se chová trochu jinak, je vhodnej do jinejch vln a na jinej styl surfování, takže to vezmu zase jen tak zjednodušeně a budou nás zajímat jen následující tři základní parametry. 

Volume (objem/tloušťka railu), Foil (tvar railu) a typ (Hard rail, nebo Soft rail). Tlustší rail má vyšší výtlak. Díky tomu je těžší ho při zatáčení ponořit. Surf tak není při radikálnějším zatáčení tolik stabilní, ale větší vztlaková síla railu, působicí proti pohybu surfaře generuje větší rychlost, což je výhodný třeba ve slabších vlnách. Naproti tomu tenčí rail se snadno zařízne do vody a díky tomu je stabilní i v rychlých a radikálnějších zatáčkách.

Příprava shapingu Vee na tailu (foto: Lucie Schauerová)

Tvar nebo-li Foil railu nám říká, jak je objem railu v jeho délce distribuován a kde se nachází pomyslný vrchol railu v rámci jeho zaoblení. To pak určuje jak vysoko na vodní hladině rail a surf celkově plave. Což opět ovlivňuje jak se bude surf chovat. Nejzákladnější jsou tři typy. 50/50 je rail, kdy vrchol railu je v polovině jeho tloušťky. 60/40 je rail, kdy jeho vrchol je přibližně v 60% jeho tloušťky směrem ke spodku prkna no a 80/20 je rail, který má vrchol zhruba v 80% jeho tloušťky směrem ke spodku prkna. 50/50 raily můžete většinou vidět hlavně na starých longboardech, funboardech a obecně surfech do menších vln. 60/40 je takovej univerzálnější druh railu díky tomu, že v sobě kombinuje stabilitu s manévrovatelností. 80/20 nebo-li down rail většinou najdete na high performance surfech. 

Druhy railů (zdroj: www.kooksonlysurf.com)

No a jaký je rozdíl mezi hard a soft raily? Soft rails jsou celý pěkně zaoblený, zatímco hard rails mají na spodní straně hranu. Při proudění se voda kolem soft railu obepne a její proudění se zpomalí, takže rail je díky tomu ve vodě stabilnější. Naopak u hard railu se voda při proudění na jeho spodní hraně odtrhne a proudí dál a tak dochází ke generovaní větší rychlosti. 

Soft vs. Hard rail (zdroj: www.kooksonlysurf.com)

V praxi se pak většinou kombinujou různý druhy railů. Například na nosu se dělá 50/50 soft rail, aby při ostřejší zatáčce nedošlo k “zakousnutí se” nosu do vody, následuje 60/40 a končí se hard railem na tailu, kterej většinou začíná několik palců před finkama.

Spodní část railů máme hotovou a je načase otočit surf a začít shapovat deck. V týhle fázi máme prostor k tomu, abychom doladili finální tloušťku surfu v celý jeho dýlce , rocker decku a případně nějaký nerovnosti. Jakmile to máme, můžeme se pustit do shapingu railů. Ale jak docílit symetrickýho a požadovanýho tvaru na obou stranách surfu? K tomu nám pomůžou tzv. rail bands. V podstatě jde o to, že na railu zbrousíme několik zkosení pod různým úhlem, abychom tak dosáhli základního tvaru railu. 

Rail bands (zdroj: www.greenlightsurfsupply.com)

Je dobrý si nejdřív naměřit na boku surfu do jaký vzdálenosti od spodku prkna zkosení bude. Tím určíme jestli bude rail 60/40 apod. A pak do jaký vzdálenosti na decku bude zkosení sahat. Tím si určíme jestli chceme rail spíš tlustší (kratší vzdálenost směrem ke středu prkna) nebo tenčí (delší vzdálenost ke středu prkna).

Jakmile rail bands máme po celý dýlce prkna a na obou stranách, můžeme raily začistit opatrným zbroušením všech hran tak, aby nám zbyl jen krásně symetrickej a zaoblenej rail. V týhle fázi je absolutně nezbytný dávat bacha na to, abychom už nebrousili boční svislou část railu, protože bychom tím změnili outline surfu. Zbejvá nám už jen finální začištění stringeru a celej blank opatrně začistit jemnějším brusným papírem (cca 120 až 150 zrnitost) a máme hotovo a můžeme se vrhnout na laminaci!

Rail bands před začištěním (foto: Miloš Potužák)
Shapování railů (foto: Lucie Schauerová)
Hotový raily a surfboard připraven na laminaci (foto: Miloš Potužák)

Ale co finky? Jelikož jako suchozemci musíme za vlnama cestovat, je dobrý zvolit jeden z běžně dostupnejch finbox systémů, tak, aby se finky daly jednoduše nainstalovat a deinstalovat dle potřeby. Nejběžnější jsou dneska systémy finboxů od dvou firem. Futures a FCS (a pak samozřejmě boxy na single fins). Futures, FCS Fusion a FCS II jsou velmi dobrý systémy, velmi pevný ale – pro začátečníky maj 2 nesporný nevýhody. K dosažení maximální pevnosti těchto systémů je potřeba je instalovat před laminací. Do surfu se nejdřív vyfrézujou otvory, do kterých se finboxy potom zalepí. Existujou na to speciální install kity, který jsou ovšem dost drahý a navíc je potřeba i horní nebo ohraňovací frézka a k ní odpovídající fréza. Jasně, jde to udělat samozřejmě i DIY cestou, ale je to časově náročný, kvalita výsledku nejistá a na rovinu, kdo by si v týhle fázi chtěl zkurvit hotový prkno, že jo? Další věc je ta, že při laminaci je pak potřeba znát pár triků a dovedu si představit, že člověk, kterej prvně laminuje surf bude mít už tak starostí nad hlavu, natož aby myslel na to, že je ještě potřeba se věnovat kvalitně zalaminovanejm finboxům. Takže rada pro začátečníka, buď to nechte někomu, kdo s tím má zkušenosti (ehm ehm třeba mě ehm ehm) a nebo doporučuju sáhnout po starejch FCS X-2 plugách, který se instalujou stejně jako leashcup až po laminaci. To jsou takový ty dva kulatý plugy, který jsou na většině starších prken. Jejich instalace je jednoduchá, není potřeba žádný ultra spešl nařádí a pokud není člověk prase a nedojíždí vlny až na písek, nebo reef, tak jsou i tyhle starý plugy dostatečně pevný.

Single fin, twin fin, truster, quad. Ať už budete instalovat jakýkoliv fin system pro některý z těchto fin setupů, základní pravidla a parametry pro umístění finek jsou stejný. Finka/y dál od tailu směrem k nosu – surf bude snáze zatáčet, poloměr zatáčení bude menší, surf bude víc “loose”. Blíž k tailu, surf bude rychlejší, stabilnější, poloměr zatáčení bude větší a surfboard bude mít větší “drive”. U twin fins, quadu a bočník finek tri fin nebo truster setupu nás zajímaj další 2 parametry. Cant a toe – in

Cant je úhel odklonu finky vzhledem ke spodku prkna. Běžně se udává v rozmezí cca 0 až 9 stupňů. Přičemž 0 stupňů značí naši výchozí hodnotu, která je v podstatě 90 stupňů, nebo-li pravý úhel. Další číselný hodnoty (2, 3, 5 atd) značí odklon od těchto výchozích 90 stupňů. Menší cant = prkno bude rychlejší v přímým směru zatím co větší cant dodává surfu větší kontrolu při zatáčení. 

Fins Cant (zdroj: www.thefinbox.com)

Toe – in je zjednodušeně to, jak hodně je finka natočená přední částí směrem ke stringeru. Je to v podstatě úhel, který svírá přímka rovnoběžná se stringerem spolu s přímkou, která je rovnoběžná se základnou finy. Pokud jsou obě přímky vzájemně rovnoběžný, toe – in je roven 0, finka klade proudící vodě minimální odpor a surf je schopnej generovat větší rychlost. Naopak, pokud jsou side fins natočený o pár stupňů dovnitř ke stringeru, prkno bude o něco pomalejší, ale bude snazší s ním rychleji zatáčet.

Fins Toe – in (zdroj: www.boardcave.com)

Různý setupy finek jsou vhodný pro různý styly ježdění a pro různý typy vln. Nicméně nejdůležitější je tohle všechno sladit v rámci surfu jakožto celku a najít určitej balanc.

Vyměřování pozice finek (foto: Lucie Schauerová)
Instalace Futures finboxů před laminací. Finky fixovaný maskovačkou pod specifickým úhlem – Cantem (foto: Miloš Potužák)

Laminace

Laminace je hodně zjednodušeně řečeno obalení vyshapovanýho blanku do skelný tkaniny prosycený pryskyřicí. To nám po vytvrzení dává pevnej kom pozit. Ať už se rozhodnete pro Polyesterovou nebo Epoxidovou pryskyřici, základní postup laminace je až na pár detailů v podstatě stejnej. Důležitý je si na začátku určit tzv. glassing schedule. Nebo-li jak těžká tkanina a kolik vrstev se bude na surf laminovat. 

Většina shortboardů, který vidíte v surfshopu jsou standardně laminovaný 1x4oz (125-130g/m2) bottom a 2x4oz deck. Dvě vrstvy na decku jsou proto, protože dostává od našich nohou docela slušnej záhul. Longboardy maj většinou glassing schedule 1x6oz (cca 200g/m2) bottom a 6+4oz nebo 2x6oz deck. Obecně lze říct, že těžší tkanina = pevnější kompozit, ale jelikož je potřeba na její důkladný prosycení víc pryskyřice, výslednej surfboard je i těžší. Ultra lehkej glassing většinou vpožadujou profíci, ale takovej surf nic moc nevydrží a většinou je odrovnanej po jednom závodě. Navíc, buďme upřímný – většina velkejch a globálně rozšířenejch značek dělá glassing lehčí taky kvuli tomu, aby surf tolik nevydržel a lidi si chodili časteji do krámu koupit novej. 

Pokládání druhé vrstvy skelné tkaniny (foto: Lucie Schauerová)

Jelikož si myslím, že průměrnej českej surfař a surfařka v reálu rozdíl ve hmotnosti glassingu ani nepozná, osvědčilo se mi a s klidným svědomím to doporučím i vám laminovat surfy 1x6oz bottom (plus patch přes finky) a 6+4oz deck. Výslednej surf je o poznání pevnější, víc vydrží a rozdíl ve hmotnosti je pro obyčejnýho smrtelníka zanedbatelnej. 

Před laminováním je dobrý si na zem položit kusy kartonu, pevnej igelit a podobně, protože nějaká ta pryskyřice vám určitě ukápne a jen těžce byste ji ze země dostávali. Na Laminování je taky vhodnější použít glassing stand, ale v nouzi samozřejmě poslouží i shaping stand, na kterým jste surf dělali. 

Většinou se začíná laminací spodku prkna. Následující metodě laminace se říká Freelaps. Ta se nejčastěji používá u laminace čirou pryskyřicí. U laminace obarvenou pryskyřicí se nejčastěji používá tzv. Cutlaps technika. Rozdíl je v tom, že při Freelaps technice se tkanina kolem railů přilaminuje prostě tak, jak jsme si ji zastřihli. Zatímco u Cutlaps techniky, si na opačné straně surfu než tu, kterou budeme laminovat nalepíme kolem dokola surfu maskovací pásku, podle které přebytečnou tkaninu obřízneme jakmile pryskyřice částečně vytvrdne. Tím dosáhneme krásně rovného zakončení tkaniny.

Příprava decku pro Cutlaps techniku (foto: Lucie Schauerová)

Surf si položíme na glassing stand spodkem vzhůru a na prkno se položí skelná tkanina tak, aby u nose i tailu přesahovala o cca 10-15cm. Pak se zastřihne ostrejma nůžkama na bocích tak, aby volně visící tkanina přesahovala raily o několik centimetrů. Na nosu je dobrý si vystřihnout úzký véčko, aby se tkanina dala pěkně obalit kolem špičky, to samý na tailu podle jeho tvaru. Potom už si stačí jen rozmíchat potřebný množství pryskyřice a pomocí stěrky ji rozprostřít po surfu tak, aby se skelná tkanina pryskyřicí rovnoměrně nasytila. Samozřejmě je důležitý nezapomenout na tkaninu visící z okrajů dolů a pryskyřicí namočit i tu. 

Laminace bottom (foto: Lucie Schauerová)

Když máme pryskyřici všude hezky rozprostřenou, nikde nemáme suchý místa, ani naopak “kaluže” pryskyřice, můžeme se vrhnout na raily a visící okraje tkaniny stěrkou přilaminovat ke spodku surfu. Tahle část je na začátku asi nejtěžší, chce to mít tkaninu hodně navlhčenou pryskyřicí. Začínáme vždy od prostředku a postupujeme směrem na jednu stranu – k nosu nebo tailu. Tím se vyhneme tomu, aby nám vznikaly různý shrnutý místa,bubliny apod. 

Laminace railů (foto: Lucie Schauerová)

Ještě jednou zkontrolujeme, jestli nemáme nikde žádný bubliny, suchý místa, nebo naopak pryskyřice příliš a bottom máme hotovej. Teď už stačí jen nechat laminát vytvrdnout, což bude trvat pár hodin. Doba vytvrzování pryskyřice záleží na jejím typu, typu použitýho urychlovače v případě Polyesteru nebo typu tvrdidla v případě Epoxidu a taky na okolní teplotě vzduchu v místnosti, ve který surf laminujeme. Vždy je tedy nezbytně nutný řídit se technickým listem danýho produktu.

Bottom je tvrdej jak dva dny starej rohlík z Penamu a při poklepání na něj nehtem hezky zvoní. Je na čase lehce zabrousit tkaninu, kterou jsme laminovali přes raily na deck. V podstatě jen přechod laminát – blank, tak aby přechod byl hezky jemnej a jednolitej. Máme? Perfektní. Hurá na laminaci decku. V případě použití 2 různejch tkanin si narolujeme na deck nejdřív lehčí tkaninu, zastřihneme na délku jen s malým přesahem na nose a tailu a po obvodu přesahující okraje zastřihneme zhruba na úrovni vrcholu railu. V dalším kroku si na deck narolujeme tkaninu těžší a zastřihneme ji s delšíma přesahama stejně jako když jsme laminovali bottom. Opět je dobrý si tkaniny nastřihnout na nosu a tailu, opatrně rukama hezky uhladit a můžeme míchat pryskyřici. Jelikož vrstva tkanin je teď silnější, pryskyřice bude potřeba o něco víc. Postup nanesení pryskyřice je pak už stejnej jako předtím. Stěrkou pryskyřici hezky roztáhneme rovnoměrně po celým surfu. Na závěr polaminujeme raily. Máme hotovo a necháme vytvrdnout. 

Dejte si na tom záležet, dobrá laminace je alfa a omega pevnosti surfu. I když jsem to už jednou psal, napíšu to znova. Vždycky si kontrolujte, aby tkanina byla všude dostatečně a rovnoměrně prosycená pryskyřicí a ultra pozor si dávejte na to, abys vám nikde nevznikly pod tkaninou vzduchový bubliny.

Je to skvělej pocit vzít si polaminovanej surf do podpáža co? Ale ještě nemáme vyhráno. Stejně jako jsme předtím lehce obrousili tkaninu v místě přechodu na blank, uděláme teď to samý na druhý straně.

Teď nás čeká Hotcoat. Prkno se v podstatě poleje pryskyřicí, která zaplní nerovnosti v laminaci a v tkanině a dodá prknu další pevnost. Na tuhle srandu budeme potřebovat zhruba 10cm širokej stětec, co nejlevnější. Od polyesteru se dá docela vyčistit, ale od epoxidu jen velmi těžce a nikdy už to pak nen hotcoatem na spodku prkna. Páska se nalepí dokola po obvodu surfu,cca v úrovni vrcholu railu. Dejte si pozor, ať dobře drží, aby pod ní později pryskyřice neprotekla. Pryskyřice se pak rozprostře štetcem dlouhejma souvislejma tahama rovnoměrně po celým surfu. Díky pásce přilepený na railech přebytečná pryskyřice kape dolů na zem a nestejká nám dolů na deck. 

Hotcoat decku a maskovačka nalepená po obvodu surfu (foto: Miloš Potužák)

Je dobrý si dát pozor, aby nám na surf v týhle fázi nepadal žádnej bordel, zkontrolujeme jestli máme pryskyřici úplně všude a máme hotovo. Za pár hodin (dle toho za jakou dobu vaše pryskyřice začíná gelovatět) se k surfu vrátíme a opatrně pásku strhneme. Jde o to, aby pryskyřice nebyla ještě úplně vytvrdlá, páska by pak šla dolu o dost hůř. Jakmile je hotcoat tvrdej, je na čase udělat to samý na druhý straně surfu – decku. Opět si nalepíme kolem dokola maskovačku a opakujeme stejnej postup “polití” surfu pryskyřicí a necháme tvrdnout. 

Hotcoat vytvrdl a tak se můžeme vrhnout na instalaci leashcupu, finboxu pro single fin nebo FCS X-2 plugů. Na singlefin box je v ideálním případě potřeba minimálně DIY šablona třeba z tlustší překližky a hlavně horní frézka, takže bych to začátečníkovi nedoporučoval. Na leashcup a FCS X-2 plugy v podstatě stačí jen sukovník nebo vykružovák odpovídajících rozměrů. Do vyfrézovaných otvorů se pak plugy nebo leashcup zalijou směsí pryskyřice a plnidla (microbalony, cabosil).

Broušení

Hotcoat je komplet hotovej, finboxy a leashcup nainstalovaný. Čeká nás posilovna zdarma aneb broušení. Pokud někdo vlastní orbitální nebo ideálně rotační brusku/leštičku (neplést s úhlovou bruskou, nebo-li flexou) ušetří si spoustu času a námahy. Při sandingu jde o to, abychom finboxy/finplugy a leashcup opatrně zbrousili tak, aby byly zároveň s povrchem surfu. Celej surf se pak zbrousí tak, aby povrch byl hladkej a bez nerovností. Toho dosáhneme použitím brusnejch papírů s různou hrubostí – od hrubších po jemnější. Běžnej industry standard (většina surfů v surfshopech) je tzv. sanded hotcoat. To znamená, že se hotcoat zbrousí papíry až cca do jemnosti 400 nebo 600 a surfboard má matnej vzhled. Pokud je vše provedeno dobře a pečlivě, takovej finish stačí a díky pouze jedný vrstvě hotcoatu je surf lehčí, nicméně prkno nebude ultra odolný – zbroušená vrstva hotcoatu je v reálu fakt slaboučká. Navíc i profík někdy udělá chybu a tak na surfech, který maj pouze sanded hotcoat můžete často vidět tzv. sand thru. Prostě místa, kde došlo k probroušení hotcoatu až na tkaninu. Pokud je probroušení hluboký a je vidět tkanina, je to problém, protože v tom místě může časem surf začít nasávat vodu a může dojít k delaminaci – oddělení laminátu od blanku. Pokud se vám tohle stane při broušení surfu (jakože se to stane každýmu, záleží spíš v jakým rozsahu), není potřeba hned zoufat. Stačí pak prostě a jednoduše probroušený místo opět polejt pryskyřicí jako když jsme dělali hotcoat a po vytvrzení opatrně zbrousit. Pokud je probroušenejch míst hodně, je lepší udělat rovnou komplet další vrstvu hotcoatu, který se říká Glosscoat. 

Jakub začišťuje cutlaps pomocí rotační brusky (foto: Miloš Potužák)

V podstatě je to to samý jako hotcoat, jen díky tomu, že předchozí vrstvu máme už hezky zbroušenou, stačí nám na glosscoat použít menší množství pryskyřice. Glosscoat se po vytvrzení taky brousí, ale začíná se na vyšších jemnosti brusnýho papíru (cca 320 grit). Buď můžem končit cca 400 až 600 grit a takovýmu matnýmu finiši se říká Sanded glosscoat. Nebo můžeme v broušení postupovat dál až třeba do jemnosti brusnýho papíru 1500 až 2000 a pak ještě použít leštící pastu. Tím dosáhneme povrchu s vysokým leskem, kterýmu se v surfový hantýrce říká Polished glosscoat a většinou se dělá u surfů laminovaných obarvenou pryskyřicí. Díky glosscoatu sice prkno získá pár desítek gramů na váze, ale taky je o něco pevnější a víc vydrží. No a teď hurá do vln!

Polished Glosscoat na Apatyka Fish (foto: Miloš Potužák)

Jak jsem psal už na začátku, tohle nebyl ucelenej návod jak si postavit vlastní surf, ale doufám, že vám to aspoň pomohlo udělat si představu, co všechno se za stavbou surfu skrývá a hlavně doufám, že vás tenhle článek nakopne k tomu zjistit si víc informací a ten svůj vysněnej surf si nakonec sami postavíte.

Když Vás bude cokoliv ohledně stavby surfu zajímat, nebojte se mi ozvat. Rád poradím. Případně sledujte Apatyka Surfboards na Instagramu.

„Galerie fotek vznikla během společného shapování vysněné 5’3“ fishky. Měl bych spíš napsat „společného“, protože velkou většinu důležitých a finálních procesů vzal na triko Miloš. Každopádně vidět kompletní proces vzniku prkna na vlastní oči a vyzkoušet si tu náročnou piplačku, je zážitek na celej život. V návaznosti se brzo můžete těšit na článek o shapování z mého amaterského pohledu.“
Jakub Michna

Zobrazit komentáře:

Diskuze

Zapoj se do diskuze a napiš nám tvůj názor, komentář nebo recenzi.

Výtahem nahoru