fbpx
Právě prohlížíš
Fotografem na dobré vlně

Fotografem na dobré vlně

Na začátku článku bych rád napsal krátký návod, jak strávit přes půl roku u oceánu těm, kteří mají tak jako já po studiích a nemůžou tak využívat výhod některých studijních programů v zahraničí. Návod je to jednoduchý. Najděte si družku, která ještě tyto výhody využívat může, naočkujte jí jedny letní prázdniny surfingem a věřte tomu, že další semestr budete Vaší družku doprovázet na její stáži někde u oceánu.

Mojí družku jsem úspěšně naočkoval surfingem v roce léta páně 2019 (O tom si můžete přečíst zde) a po čtvrtletní návratové depresi v Čechách jsme začali vymýšlet kam za vlnami a hlavně na delší dobu. Jelikož jsme si oba dva zamilovali Španělsko, po krátkém zjišťování možností stáží padlo rozhodnutí opět na Pyrenejský poloostrov, nicméně jsme se rozhodli zamířit vedle do portugalského Porta. Od kamarádů jsme tušili, že Porto je město snů a o tom, proč byste všichni měli do tohoto města vyrazit a hlavně na delší dobu, bych mohl popsat desítky stránek, ale o tom třeba jindy.

Naivní plány

Plánovat naší cestu jsme začali hned koncem roku 2019. Jak jsem předeslal už dávno nejsem student. Osobně jsem řešil hlavně to, co tam budu mimo surfing dělat především v době, kdy moje družka bude v ateliéru pracovní stáže. Před několika lety jsem skončil studium reklamní fotografie, profesně se věnuji především kreativní postprodukci v Photoshopu. Automaticky jsem měl tedy představu, že si se svými zkušenostmi najdu uplatnění v nějaké portské reklamní agentuře. Klasicky jsem si sednul ke Google a rozeslal portfolio asi do padesáti různých studií. Stalo se tomu, že za dva měsíce mi odepsaly (negativně) asi jen dva kontakty a já dva týdny před odjezdem stále nevěděl, co tam budu půl roku dělat.

Jelikož chci mít ze surfu také nějaké vzpomínky, několik týdnů před odjezdem jsem zašel do FotoŠkoda, zda-li tam nemají nějaký levný teleobjektiv. Se štěstím na bazaru zrovna prodávali starší, ale neopotřebovaný a skvěle ostřící třístovku asi za 3000,-. Hnedka jsem jí tedy s radostí koupil.

Rozbřesk 

Přestože se profesně věnuji jinému oboru, vnitřně se pořád cítím jako fotograf. V největší před odjezdové zoufalosti jsem se rozhodl zacílit jinam a oslovit surfařské školy v Portu s tím, jestli neshánějí na sezónu fotografa. Připravil jsem portfolio z toho mála, co mám z předchozích dvou sezón a lehce zdeptaný, že píšu zase do prázdna, jsem napsal všem surf školám na hlavní pláži Matosinhos. 

Druhý den jsem otevřel email a ke svému velkému údivu jsem zjistil, že mi se zájmem odepsaly skoro všechny školy. Dle referencí z webovek vypadaly všechny školy podobně, rozhodl jsem se tedy odepsat první v pořadí, surfové škole Onda Pura. 

Do školy jsem měl nastoupit začátkem března, jak se tak ale stalo, covid dohnal i dlouho zelené Portugalsko a naše tehdejší představy, že se nám vše vyhne, vzaly hodně brzy za své. Portugalsko zavedlo lockdown a mně zavřeli školu dřív, než jsem do ní stihl nastoupit.

Po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli v Portu zůstat, jelikož jsme věřili, že uzávěra potrvá maximálně pár týdnů. Tato doba se nakonec protáhla na neuvěřitelné 3 měsíce, ve kterých jsem si stihl asi 5x  zasurfovat a nejlepší swelly našeho pobytu v Portu jsem viděl s brekem z kola. Vše nakonec netrvalo věčně a já konečně po ubíjející době nastoupil do práce.

Onda Pura

Na hlavní portské pláži Matosinhos je několik surfových škol, z nichž některé mají základnu v přilehlých ulicích a dvě největší, mezi nimiž byla i moje Onda Pura, se nacházejí v prostorách pod promenádou a terasou se vstupem přímo na pláž. I když jsem nevěděl, do jakého prostředí jdu, po poměrně krátké době jsem zjistil, že jsem se s velkým štěstím dostal do nejlepší a nejlíp vypadající surfové školy v Portu. Teď to nepíšu jako PR článek, ale majitel školy Marcelo Martins je  bývalý profík, organizátor závodů Porto Pro, mimo klasickou školu spoluvlastní organizaci Surf-to-win, která trénuje a vychovává budoucí mladé hvězdy portugalského surfingu. Škola zaměstnává nejlepší lektory a surfaře v Portu. Pokud sem někdy zamíříte a rádi byste si dali lekce surfingu, doporučuji bez rozmýšlení zamířit rovnou sem.

Práce ve škole

Moje práce ve škole byla v zásadě jednoduchá. Fotit tři až čtyři lekce během dne a moje fotografie pak nabízet lidem. Peníze za fotografie jsme si pak v sezóně měli dělit v poměru 3:1, toto dělení jsme ale dali stranou, protože jsem se i díky poměrně velkému přísunu fotek začal starat škole o instagram. Ceník školy za mojí práci byl také jednoduchý. Jedna fotografie se prodávala za 5€, tři za 10€, deset za 20€ a všechny fotky z lekce za 50€. Každá lekce pak trvala 60 minut. Dle instrukcí ze školy, tak jak fungovali předchozí fotografové, jsem měl fotit cca 30 minut, následně běžet do školy, rychle naházet fotky do počítače a s těmi pak oslovit lidi, kteří se svlékali z neoprenů. Hodně rychle jsem zjistil, že tento systém pro můj styl práce absolutně nefunguje.

Než jsem stihl fotky nahrát do počítače, rychle probrat od balastu a základně zeditovat, tak většina lidí, mých zákazníků a tedy potencionálních peněz odešlo, než jsem stihl říct: „Čau, já jsem fotograf Vojta a mám tvojí super fotku ze surfuˇ“. Další mínus tohoto systému bylo, že když už jsem navázal s někým kontakt, tak ten člověk se mě zeptal, zda-li mám tu jeho poslední vlnu z konce lekce. Pokaždé jsem tak musel odpovědět nemám, protože jsem musel připravit alespoň to málo z první půlky lekce. Prakticky první týden jsem věděl, že musím změnit systém, jinak bych nic nevydělal. Začal jsem proto všechny fotky z lekcí nahrávat fotky z vodoznakem na servere Pixieset, kde jsem všechno řadil chronologicky podle lekcí. Lidem jsem pak začal rozdávat jenom odkaz na stránky s tím, aby si je prohlédli z pohodlí domova a ne rychle v nekomfortním vlhkém prostředí recepce školy.

Z počátku jsem si myslel, že tímto přijdu o zákazníky, ale opak se stal pravdou. 1. opadl pocit z toho, že někoho zdržuji, 2. mnoho zákazníků chodilo na stálé lekce a někteří z nich mě tak začali oslovovat přímo s tím, že se jim moje fotky líbí a že by si je rádi koupili. V některých případech si mě pak přímo zarezervovali na svojí lekci, což pro mě znamenalo jistých 25€. Další výhodou mého systému bylo, že si olajkovali v galerii svoje fotografie a mně přišla jejich selekce se vzkazem do emailu. Tu jsem jim pak obratem poslal přes úschovnu. Někoho by mohlo napadnout, zda-li jsem se nebál o řádné platby za mojí práci, ale z 80% procent se jednalo o stálé a dlouhodobé zákazníky školy, kteří by si prostě nezaplatit nedovolili. Po počáteční nervozitě z nového prostředí se mi to koncem června docela rozjelo a já byl schopen vydělat na nájem portské garsonky, to i přesto, že v městě bez turistů byli zákazníky školy především místní a jejich ratolesti nemohli v rozvolňovací době dělat nic jiného, než chodit surfovat…chudáci děti.

Letní campy

Začátek prázdnin byl v Onda Puře ve znamení letních dětských campů. Jeden camp trval 5 dní a účastnilo se ho cca 50 dětí, které se dvakrát denně střídali na lekcích surfu, různých sportovních aktivitách na pláži a skejtování. Mým úkolem je bylo od rána do odpoledne dokumentovat. Dle mých předpokladů, jsem mohl na fotkách vydělat třeba 2x víc peněz než předchozí měsíc. Nepočítal jsem ale s tím, že budu mít menší, spíš žádný kontakt s novými rodiči, tedy mými potencionálními zákazníky, kteří své děti vyhodili před campem a odjeli někam do práce.

Mnou nastavený online systém, který mi koncem června začal na kontaktní bázi poměrně dobře fungovat, se ukázal náhle jako skoro nepoužitelný. Několikrát mi třeba přišla objednávka s dvaceti fotkami a když jsem je chtěl zaplatit, mnoho rodičů argumentovalo s tím, že jejich děti jí omylem odeslaly a oni o ně ani nemají zájem. Bylo to pro mě lehce frustrující, protože jsem s prací začínal v 9 ráno, přes den nafotil 2000 fotek, které jsem musel do noci zeditovat a druhý den od znova. Fotky si tak ode mě koupili v největší míře rodiče, kteří mě znali z předchozího měsíce, se kterými jsem již navázal vztah a jejich děti, pro které jsem byl zpočátku cizí element v partě mě začaly brát mezi sebe.

Na konci měsíce jsem byl za skoro dvakrát víc práce na nějakých 75% toho, co jsem vydělal předchozí měsíc. Šéf školy Marcelo z toho byl taky docela zaskočený, protože se mu to minulé roky prý nikdy nestalo. Po dohodě mi pak Onda Pura doplatila nějaké peníze, protože viděli, že jsem v jejich škole strávil poměrně dost času, snažil jsem se vydat ze sebe to nejlepší pro dobro školy a z fotografií, které jsem jim odevzdal by mohli čerpat několik let. Z nějakých rodičů, které jsem osobně neznal, ale díky potvrzení z úschovny jsem věděl, že si fotografie stáhli, jsem tahal peníze i za pomocí školy ještě několik týdnů po opuštění Porta.

I přes tyto nepříjemnosti však můžu říct, že na tuhle zkušenost nezapomenu do konce života. V největší míře mě naplňoval hlavně čas v surfařské komunitě a na čerstvém vzduchu. Pomyslný bonbónek jsem dostal vždy, když někdo přišel a poděkoval za fotku z lekce, nebo si koupil fotky víckrát po sobě. I když jsem strávil na pláži místo pěti měsíců měsíce dva, stihl jsem v čase mezi lekcemi nafotit svojí asi nejlepší dokumentární sérii ze života pláže. Matosinhos je totiž myslím jedno z nejbizarnějších míst Porta a každodenní život na něm je jedno velké divadlo. Pokud by někoho tato série zajímala, nejlepší snímky z ní najdete zde.

Surfing v Portu a okolí

Na závěr bych rád napsal pár odstavců o samotném surfingu v Portu a okolí. Sezóna v Portu se dá zařadit spíš do jarních a podzimních měsíců. Začátkem června se každý den ve 12 hodin rozfouká, vítr rozbije swell a to nepřestane až do podzimu. Většinu času jsem byl při focení zabalený v bundě, díky konstantnímu silnému větru šla od vody šílená zima a písek mě sekal do kotníků. Zdejší pobřeží je pak hodně kamenité, surfuje se zde proto jen na několika málo plážích a mimo ně si zajezdí jen opravdový znalec místních kamenitých breaků a secret spotů. Na forecastu pak tuto oblast najdete pod záložkou Douro & Minho. V samotném Portu se surfuje na hlavní pláži Matosinhos, která je z pravé strany krytá velkou přístavní zdí před swellem a severním větrem, který je tu v letní sezóně opravdu silný. Tato přístavní zeď měla být prý podle plánů rozšířená přes celou délku pláže, ale po velkých protestech místní surfové komunity od plánů nakonec sešlo. Znamenalo by to totiž praktický konec surfování a na něj navázaného byznysu v Portu. Matosinhos se pak dá rozdělit v podstatě na tři části. Na levé nejotevřenější části pláže se od útesů tvoří luxusní pointbreak doleva, který za nejlepších podmínek může mít dejme tomu 150 metrů a víc. Tohle místo je narvané především místními locals a pokud nejste zdatnější surfař s jistotou na peaku a v crowdu, asi si tu moc neškrtnete. Nutno říct, že jsem zažil na tomhle spotu mnoho dní, kdy jsem tam jezdil sám nebo jen v pár lidech, ale také den, kdy tam hnali mlaďase s pěňákem z line upu. Uprostřed pláže je pak druhý peak a třetí peak s nejmenšími vlnami je u přístavní zdi. Osobně jsem před příjezdem do Porta čekal na Matosinhos větší crowd, ale jak jsem psal pár řádků zpět, zažijete zde klidně dny, kdy jste na celé pláži pomalu sám za luxusních surfových podmínek. Pláž pak funguje za silnějších dní hlavně při High Tidu a za menšího swellu při low tidu.

Druhá vlna se pak dělá na pláži Leça da Palmeira. Pláž se nachází z druhé strany přístavu a svojí polohou je nasměrovaná přímo swellu. Díky tomu se zde dělají vlny i když je široko daleko flat, pláž je ale hodně větrná. Zažil jsem zde jen opravdu málo dní, kdy na téhle pláži nebyly vlny. Vlna je vhodná spíš pro zkušenější surfaře, protože se jedná o prakticky jeden peak především doprava se skálou ve směru jízdy. Jezdí tu hlavně místní profící a mlaďasové, kteří vám vyberou úplně všechno. Platí zde prakticky to samé, jako o levačce na Matosinhos… Pokud si nejsi moc jistý v kramflecích v crowdu a na peaku, moc si tu za vytíženějších dnech neškrtneš. Platí ale i to druhé, že jsou dny, kdy za  luxusních surfových podmínek jseš na vlně skoro sám. Druhý peak se pak nachází u přístavní zdi. Na něm jezdí především boardisti, jelikož se jedná o barelící se shorbreak. Viděl jsem na něm surfovat i místní, ale na mě to byla už moc velká přísnota.

Mimo tyto dvě hlavní pláže pak doporučím zajet na Azuraru, kde je skvělá pláž krytá přístavem před silným swellem a větrem. Krásný nekonečný beach break je pak za půlhodiny severně od Porta kolem města Póvoa de Varzim. Známá pravačka, kde se jezdí i Pro závody je pak v Espinhu jižně od Porta. S tou jsem ale díky času a covidu bohužel neměl tu čest. 

I když na internetu nenajdete moc surfových referencí pro tuto oblast, nebojte se sem zajet a prozkoumat ji. Třeba Vás Porto a jeho skvělé jídlo, přátelští obyvatelé a okolí uhrane a uchvátí, tak jako uchvátilo mě!

Zobrazit komentáře:

Diskuze

Zapoj se do diskuze a napiš nám tvůj názor, komentář nebo recenzi.

Vršovická 50, Praha 10 / Pondělí - Pátek: 14-19:00
Zpracování osobních údajů / 2021 © SURFR.cz

Výtahem nahoru