V nové epizodě se s Terkou Vejvodovou na chvíli přeneseme na Mentavajské ostrovy. Ty jsou doslova rájem na vodě. Mokrej sen každého surfaře! Terka je živoucím příkladem klišoidní motivační formule: „Když se chceš někam dostat, jdi si za tím, ať to stojí co to stojí.“
Sledovat Terku a její život na Instagramu déle než týden chce pořádně pevnou vůli. Jak se ale Terka dostala tam, kde teď je? Nejdřív odjela na rok studovat díky programu Darmasiswa (indonéská verze Erasmu) ale místo toho, aby to zapíchla na Bali jako většina ostatních, vybrala si Padang, město na západním pobřeží Sumatry. Pro běžného mudlu by Padang byl spíš utrpením, pro surfaře je to však zlatá vstupenka na Mentawais. Přístav v Padangu je totiž hlavní uzel, odkud odplouvají všechny chartery a ferry na Mentavajské ostrovy. No ale nebudu už víc prozrazovat, hezky si poslechněte celej podcast.
O Mentawais sní snad každej surfař a já sám nejsem výjimkou. Měl jsem obrovský štěstí, že jsem si ten sen splnil v roce 2018. Trvalo to 10 dní a od té doby můžu zase snít hezky od začátku. Zato Terka se každý ráno probudí, aby si uvědomila, že to není jen sen, ale že perfektní vlny k snídani, sňobědu, svačině i večeři, to je její realita.
Že to zní až moc pohádkově? Musí v tom být někde háček si určitě říkáte. Copak byste to Terce nepřáli? Říká se, že život v ráji je super, dokud se něco neposere. Potom zjistíte, že jste v pekle. Příkladem může bejt příhoda Micka Fanninga, kterej si na Mentawais v roce 2004 urval na serfu hamstring od kosti, a trvalo to hororových 57 hodin, než se dostal na nejbližší ambulanci. Na Mentawais byste nemocnici hledali marně. Stejně tak jako jakoukoliv jinou aktivitu mimo surfování (dokud se vám nerozvaří mozek), rybaření, trhání kokosů, chlastání předraženého piva a surfování na internetu.
Pokud vám Terka přijde povědomá, tak možná pro to, že jste jí zahlédli u nás na eshopu, jelikož pro nás minulý měsíc nafotila pár triček s naší talentovanou fotografkou Sárou. Holky se na Balíčku rychle sčuchli a není divu, že spolu trávili většinu času před tím, než Terka zase prchnula na Mentawai.
Čekal jsem, že se budu po rozhovoru cítit na dně. Sedím doma v karanténě, čerstvě po návštěvě Covidového bubáka a na druhém konci bronzem políbená Terka na místě, kde slunce zapadá do barelu. Diskuze spustila sentimentální spoušť vzpomínek na náš trip na magické ostrovy, ale přesto neukápla ani jedna slza a nepřilétla ani jedna nadávka. Svým zvráceným způsobem mi tahle epizoda utvrdila v tom, že je nejdůležitější být spokojený tady a ted, ať už si kdekoliv na planetě.
Foto: Sára Kaňáková
Na závěr bych chtěl dodat, jak moc se mi ulevilo, že je podcast zase zpátky! Nedokážu vám slíbit, jestli od teď bude vycházet pravidelně nebo jestli další epizoda vyjde až znova chytnu koronu. Nechte se překvapit!
Díky za případný sdílení podcastu a pamatuj…
Neser
a
serfuj!
