V pořadí již 11. ročník legendárního závodu Quiksilver Czech and Slovak Surfing Championship je za námi a tento report by měl být spíše připomínkou všech výsledků a highlightů v jednom balení. Protože pokud jste ve Francii nemohli být a sledovali jste bedlivě naše Instastories a vlogy, neunikla vám žádná událost jak z pláže, tak i z tanečního parketu. (oficiání video najdeš na konči článku)
Díky předpovědím jako je např. Windguru jsme už týden dopředu věděli, že se stane něco, čeho se organizátoři od roku 2014 nejvíce obávali. Že letos nedorazí ten nejdůležitější sponzor všech surfových contestů – swell. I přesto do francouzského Seignosse přijela zvučná jména, které žalostná čísla předpovědí neodradila.
Nejspíš stejně jako já doufali, že na poslední den tam tajemná atlantická bouře pošle pár feetů, které by docestovaly až na pobřeží Landes a umožnily nám vytáhnout zaprášené shortboardy, které nám v našem Vitu akorát zabíraly místo.
Navzdory zklamaným pohledům nadržených a hladových surfařů na ospalý oceán jsme si první den ve vodě stejně užívali. Na funboardech se dala nějaká ta levačka ovládnout a pokud jste si sehnali longboard nebo soft top, úroveň zábavy rapidně vzrostla. Zásoba prken se čtyřmi kolečky byla samozřejmostí a díky Smoothstaru nechyběl ani pravidelný trénink na surfskatech. Pro účastníky surfové školy poskytovaly menší vlny perfektní hřiště pro první tahy na branku pod vedením zkušeného kouče Kevina Olsena.
Druhý večer proběhl riders meeting a celkem 32můžu a 12 holek bylo losováním rozřazeno do heatů po 4.Následoval první decentní mejdan za podpory excelentního piva a bylinného likéru ze zkumavek. Hned ráno bylo jasné, že vlny byly to poslední, co drželo surfaře na řetězu a jejich absence znamenala naprostou svobodu v party módu.
První den už od 9 hodin ovládaly lineup holky, kluci mezitím využili volného lay-day a regenerovali v chatkách a nebo na pláži. Za lowtidu měly holky možnost poměřit síly v pravděpodobně nejlepších podmínkách celého závodu. Solidní vlny při správném postoji dosahovaly na úroveň pupek-high. I přesto holky volily jistotu a hoblovaly vlny na delších prknech. Z WSL reportů si vypůjčím často používaný pojem a za hlavní „upset“ označím černého poníka závodu Aničku Růtovou, která neprošla prvním heatem. Postup jí o půl bodu vyfoukla tenerifská lokálka Bára Ovsíková. Do finále se tak probojoval Mr. Beaks Nest reprezentantka a favoritka diváků Miládka, nejkrásnější žena v teamu Surftripáků Léňa Sedlářová a legenda ze surfu s vázáním Šárka Pančochová a jelikož Bára musela odjet o den dřív, získala wildcard Markéta Mlejnková. Přeskočím rovnou na páteční finále holek, kdy organizátoři museli vyždímat poslední zbytky swellu a dali zelenou longboard contestu. Miládka na 9ft Roxy performance longu ve stylu “straigth outta Malibu beach” jezdila dlouhé vlny za hlasité podpory crowdu a ještě více hlasité fenky Boženky. To však nestačilo na Šárku, která zúročila závodní zkušenosti a nasadila taktiku – chytit co “největší” sety. Celá pláž však bez výsledků od poroty věděla, že v momentě, kdy zazněla trubka na konci heatu, novou vítězkou šampionátu se stala Léňa, která na 7´6” Mini Malu hoblovala zatáčky, jako kdyby měla pod nohama HyptoCrypto a vlny byly o 3 feety větší. Jsem toho názoru, že dobrý surfaře poznáš podle toho, že umí jezdit i v těch nejhorších vlnách, a právě to Léňa předvedla.
V úterý pak večer u bazénu proběhla poslední oficiální zastávka premiérové tour našeho prvního surf filmu SURFR Movie a vůbec jsme nepobrali, kde se tam vzalo tolik lidí! Nejen, že bylo narváno, ale atmosféra ze všech zastávek byla jednoznačně nejlepší, díky všem za podporu!
A velkej dík patří hlavně legendě Hujerovi alias nejlepšímu tanečníkovi disca ve Střední Evropě. V momentě, kdy DJ Evryday spustil první hit, rozjel Hujer takovej taneční mejdan, že jsme posilovali nohy mnohem víc, než kdybychom jezdili 4 feetové vlny na vyhlášených sandbarech mezi Bourdains a Estagnots. Náš kameraman Mike Straka zároveň ten večer slavil narozky a dílo, rozhodně ne boží, bylo dokonáno (viz. třetí vlog). To je tak, když přijdete na bar a objednáte 10 Jagermeisterů (byly přece zdarma, tak proč ne), rozdáte mezi kámoše 5 a zbytek do sebe kopnete najednou – lehká matematika.
Ale pozor, rozhodně to nebylo tak, že když nejsou vlny, tak si všichni přes den válejí prosciutto a chlemtají víno. Každej den jsme vyráželi na výlety do skateparku, na pumptrack, skočit na zmrzku či z mostu nebo jednoduše vytáhnout surfskaty přímo na tenisovém hřišti. Oblast Hossegoru je v kompenzování surfingu jednoduše skvělá.
Ani na pláži nebyla nouze o program. Snowboard Zezula Tag Team Contestu se zúčastnil plný počet 4 teamů. Výběry Pražského serfového klubu, SURFR teamu a Amazinc crew přemohl bílý team pod vedením Matěje Nováka. A to především díky zásluze Aničky Růtové, která hněv z předchozího neúspěchu přeměnila v nejlepší skóre celého šampionátu, když na Edově prkně předvedla precizní longboard styl. Získala tak ocenění Excelent Best Wave! Od svého teamu si jako poděkování odnesla menší ostudu, poté co jí kluci omylem vrhli z ramen střemhlav přímo nosem do písku….ještě, že se vyhlašovalo rovnou na pláži.
Nechyběl ani tradiční závod dětí, kterého se každoročně exponenciálně účastní čím dál tím víc younbloods, čím starší jsou oldbloods. Vzhledem k daným podmínkám v oceánu byla novinka v podobě závodu pro účastníky kempu skvělou volbou. Letos navíc na Surfchamp dorazil rekordní počet influencerů, blogerek, instagramerů, jůtuberů a modelek, kteří bojovali mezi nabitou konkurencí budoucích surfařů o cenný content na své sítě. Titul (napadl mě nový termín “Mistra české republiky a slovenska v surfovém kempování”, ale to by mě organizátoři moc nepochválili, takže radši napíšu výherce beginner contestu [mrkající smajlík]) ale nakonec získal Vladimír Hobza. Ten si přijel užít surfing a beachlife s celou svojí rodinou a tímto výkonem pro ně vybojovalvoucher na výlet karavanem na kanárský ostrov Tenerife, který věnovali pro vítěze naši kámoši z Gipsytrip.cz! Druhá skončila Naty Kotková, která od její první návštěvy na Surfchampu nabrala neuvěřitelnej progres a z bronzu se radovala skryťačka Nicole Ehrenbergerová.
Ještě nám zbývá contest, kterej díkybohu lze odjet klidně za všech podmínek a třeba i na Džbáně. Letos však chyběl obhájce již několika vítězství Domíno Veselka (nejspíš byl moc zaneprázdněn pletením raperských copů) a nevyhrál ani dvojnásobný mistr okresního pražského přeboru v pádlování David Petr. Jelikož za hightidu byl oceán plochej jak Nedrland, nemohl nikdo ze závodníků využít zrychlení od vln, a tak jsme byli svědky čistého souboje svalů, šlach, vytrvalosti a techniky. David bral nakonec bronz, druhý skončil Štěpán Martínek, což je jeden ze tří borců, díky kterým naše nosy nezčervenaly na pláži (pozn. red.: Amazinc), ale občas až na mejdanu. Ve velmi napínavém finiši si pro první flek doběhl britský téměř-lokál Nick Hanousek. A nikoho nepřekvapí, že cílem jako první holka prolétla Anička Růtová.
Tak snad jsem na nic důležitého nezapomněl….jo, jestli se ptáte, co kluci, tak asi nemá cenu z prvního kola věštit predikce, kdo by to byl bejval vyhrál, kdyby byly bejvaly lepší vlny. Všichni riders, co postoupili do druhého kola se shodli, že je lepší, když se v pátečních podmínkách nebudou hašteřit o titul, kterým by se ani pak stejně nemohli chlubit ani v hospodě nebo u nedělního oběda u babičky. A tak si všichni šli radši společně zajezdit a na nového Mistra si budeme muset počkat do dalšího ročníku.
Na závěr bych rád dodal, že někdy není důležité se honit za výsledky. A hejtovat organizátory za to, že nejsou vlny, je asi jen součást „čecháčství“. Naopak díky menšímu swellu mohli potkat na lineupu kámoše, které bychom za jiných okolností nemuseli propádlovat. Právě díky tomu byla atmosféra tak skvělá a přátelská. Přiznám se, že tolik párty vln s českými surfaři a rohlíkem na hubě jsem si nedal ani za celý život a člověk si v téhle atmosféře uvědomí, jak důležité je v dnešní přehrocené době zahodit tu seriózní masku a kompetitivnost a prostě si užít každou vlnu, nehledě na to, kdo vám do ní dropne. Tolik Čechů nasáčkovaných na jednom fleku, jsem naposled viděl na nejmenované premiéře surf filmu v kostele. Občas to připomínalo slalom mezi brankami v podobě vyděšených hlav, vykukujících z neoprénu. My jsme si letošní Surfchamp rozhodně užili a těšíme se na další. Příští rok budou určitě všichni nadávat, že jsou vlny moc velký a že se nehodlají zabít kvůli jednomu poháru, hehe.
PS: Nechápu, proč lidi tolik nadávají na pěňáky…na foumiči je stejně největší prdel!
Oficiální video + kompletní výsledky:
